Já se přiznávám k tomu, že si občas popíjím vínečko i při práci, za který pobírám žold, tedy při psaní smluv, žalob a dalších obvyklých výtvorů advokáta. Dle advokátského etického kodexu máme sice ve všech životních projevech dbát cti a důstojnosti advokátského stavu, ale snad spojení sklenky vína a žaloby na ochranu osobnosti není zase tak velký advokátní hřích. Nakonec i filozof a lékař Ibn Sína, známý u nás jako Avicenna, dokonce doporučoval při práci pít víno! Tak co!

Ale vraťme se zpět do našeho anticko-hebrejsko-křesťanského civilizačního okruhu. EUCHARISTIE! „Toto je kalich mé krve, která se vydává za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Toto je smlouva nová a věčná, to konejte na mou památku“. Tak nějak pravil Kristus při své Poslední večeři a takto to dodnes slýcháváme při každé křesťanské bohoslužbě. V této souvislosti by mě celkem zajímalo, zda tehdy Kristus při té večeři pil bílé nebo červené víno a případně jakou odrůdu. Tipoval bych si, že červené. Jednak kvůli tomu, že území dnešního Blízkého východu bylo a stále jest vhodnější pro pěstování červených odrůd a jednak kvůli té přeměně vína v krev Páně, která musela být snad také červená. On ten Ježíš musel mít s vínem celkem bohaté životní zkušenosti, kulantně řečeno. A navíc s ním dělal zázraky, jako tomu bylo, když na svatbě v Káni galilejské prostě proměnil vodu ve víno.

Hm… Nějak mně vyschlo v hrdle. Aha, už jsem dopil ten vlašák. Abych byl synchronní s právě uvedeným příkladem biblické proměny vína v krev Páně a zázraku proměny vody ve víno, tak si naleji teď červené. Co takový pinot noir z Burgundska? Ok. Už to nalévám do sklenky. Mňam, mňam…

Tak to máme dost příkladů ze spojení vína a duchovna. Ale kde je to PRÁVO a jeho propojení s vínem, zda vůbec? To je otázka na mě, který má touhu pořád nahlížet na věci vezdejší i z perspektivy „práva“.

Nu dobrá a jen krátce. Právo jako ucelený normativní systém vytvořený pro to, abychom se tady na zemi nepobili kyjema, vznikl mnohem později, než lidé začali holdovati vínu. Ale to by nebyl člověk, resp. lidstvo, aby i víno chtěl nějak právem zkrotit. Proto všude na světě, kde se víno pěstuje a pije, existuje vinařské právo regulující podmínky pěstování, výroby, označování a obchodu s vínem. Ale o tom se teď nechci rozepisovat. Spíše jsem si uvědomil, jak se třeba v biblických dějinách propojuje právo, víno i duchovno v jeden celek.

Tak považte. O významu vína při Poslední večeři Páně jsme si řekli již výše. Ale možná jste přehlédli, že Ježíš mluvil o „nové smlouvě“, která se tím vínem, totiž krví, zpečeťuje. Všimněte si, že je zde řeč o „smlouvě“, a to je již navýsost obor právní. Smlouva je nezpochybnitelně významný právní instrument. A kdo obvykle připravuje smlouvičky? No přece advokáti! Nevím, zda u té „nové smlouvy“ uzavřené mezi Ježíšem a jeho otcem na nebesích byl tehdy nějaký právník, neřknu-li advokát. To jsem v evangeliích nenašel. Ale pozor! Těch světodějných smluv, tedy práva, bylo v biblických dějinách více, a to dávno před Kristem. Jen si vzpomeňme starozákonního Mojžíše, skrze něhož dal Hospodin Izraeli na hoře Sinaj známé Desatero a uzavřel s ním SMLOUVU, díky které se Izrael stal božím lidem. Nebo takový starozákonní Noe. Poté, co po potopě opustil archu, stal se svědkem nové Boží SMLOUVY s veškerým tvorstvem a byl tím tak dojat, že to oslavil vínem. Bohužel to však poněkud přehnal. Otevřeně řečeno, náramně se opil a přitom se obnažil. Jak jeho synové jej v takovém hambatém stavu našli a jaké následky to mělo pro další civilizační vývoj, to už je druhá věc. Ale zase tu máme to právo, tedy smlouvu. Nicméně předpokládám, že v tomto případě si ji Hospodin vypracoval sám a nepotřeboval k tomu nějakého právníka. Důležité však pro nás je, že když kalich vína se pozvedává při takových významných událostech, tak snad není nic proti ničemu, když i v době adventní tak činíme.

Ještě je však do Štědrého den spousta času. Život je však krátký a vína je hodně. Proto netřeba lenit, tedy spíše naopak: třeba nelenit. Nějak se mi plete jazyk. Chce to asi další sklenku vína. Vidím to teď na nějaké meditační víno. Navíc je už večer. Tak co třeba nějaké pěkné vyzrálé italské Brunello di Montalcino ! Správně. A už je tu. Pomalu vychutnávám a najednou si uvědomím, že vlastně piji sám. Není to nic proti ničemu? Není, nemějte z toho špatné svědomí. Víno je sice skvělý komunikační instrument pro sociální interakce v mnohých směrech, ale již velký čínský básník Li Po napsal krásnou báseň, kterak pití vína o samotě při svitu měsíce má také svůj půvab.

Kristovy rány, to jsem se zase rozkecal, totiž rozepsal. To je asi tím vínem, co u toho psaní popíjím. Není se co divit. Tři sklenky! A ještě k tomu v čase adventním.

Ale aspoň jsme si odpověděli na otázku shora uvedenou, zda můžeme i v tomto čase duchovního usebrání, zklidnění a půstu i nadále obcovati s vínem, bez výčitek a špatného svědomí. Ano, můžeme, máme to podpořeno z vyšších míst!

P.S. Jo, a ta láhev na obrázku, tak tam byl ten vlašák, co jsem při psaní tohoto fejetonu pil. Pochází z vinohradů na jižní Moravě, které jsem z boží prozřetelnosti a na základě restitučních zákonů získal po svých předcích… a kdo měl tolik trpělivost a fejeton dočetl až sem, dostane ode mě jako dáreček pod stromeček jednu láhev tohoto vína. Heslo: Vlašák

Váš Petr Vyroubal