Moje myšlenky o tajnosti voleb se začaly odvíjet od úvahy, co si vlastně představit pod pojmem „plenta“. Ne že bych neměl zkušenosti s výkonem mého volebního práva za plentou nesčetněkrát během mého brožovaného života, ale přece jen touha po přesném lingvistickém významu tohoto pojmu mě přivedla na internetu k tetičce Wiki, kde jsem seznal, že je to jakási zástěna či přenosná stěna. Tak. A jsem nyní lingvisticky a technicky poučen.

Jenže plenta ve výkonu ústavního volebního práva není nějaká obyčejná přenosná stěna, ale má zásadní význam pro zachování podmínky tajnosti hlasování. Umisťuje se v tzv. volební místnosti, kam přicházejí voliči, kteří nejdříve musí zajít za plentu, tam vložit hlasovací lístek do úřední obálky a až poté se odebrat k volební urně a tam vykonat akt, tedy vhodit obálku. Jinak  moc nechápu, proč se používá pro bedýnku, kam se vhazují hlasovací lístky, zrovna výraz „urna“, který je symptomatický spíše pro funebrální procesy, tedy k ukládání popela zemřelého. Ale budiž.

Aby bylo jasno, dnes jít volit, to není jen výkon práva (zde volebního), ale s jeho výkonem jsou spojeny určité zákonné povinnosti. Prostě nemůžete přijít do volební místnosti, nechat se identifikovat jako oprávněný volič a poté hned něco vkládat do urny. Musíte se holt schovat za plentu a tam utajeně vybrat hlasovací lístek a utajeně jej vložit do obálky. Navíc za plentu musíte vkročit sám. Kvůli zachování tajnosti hlasování musí být za plentou jen jeden člověk. Proč? Aby přece projevil svoji vůli SVOBODNĚ, bez zrakového dohledu manžela či manželky, dětí, rodičů a vůbec kohokoliv jiného z rodu lidského. Teď mě napadlo, jestli by bylo v souladu s ústavností výkonu hlasovacího práva, když by si volič vzal s sebou za plentu svého pejska. No a co? Když ho chodím pravidelně venčit, tak proč jej při tom nevzít i k výkonu mého volebního práva. Myslím si, že přísedící okrsková volební komise by proti tomu neměla mít žádné námitky.

Když jsme si vyjasnili pojmy jako tajnost výkonu volebního práva, plenta a urna, měli bychom se vrátit k důvodu, proč se o tom ve veřejném prostoru v uplynulých týdnech tak brebentí, v parlamentu i mediálně. Tím hlavním důvodem byl návrh zákona, který by umožnil a připustil tzv. korespondenční volbu. Nikoliv však pro všechny české občany, ale jen pro ty, co žijí v zahraničí. Prostě aby nemuseli jezdit dlouhou štreku na příslušný český zastupitelský úřad a mohli odvolit takříkajíc na dálku, prostřednictvím pošty.

Jak je známo, korespondenční volba jako alternativní způsob hlasování je zavedena ve 20 členských státech Evropské unie, přičemž v 10 členských státech se uplatňuje dokonce i v rámci svého území. To však pro současnou opozici v českém parlamentu nebylo dostatečným důvodem pro zavedení tohoto dnes již celkem běžného alternativního způsobu hlasování i pro české občany v zahraničí.  I brojili proti zavedení korespondenční volby převelice, dlouze a hlasitě. Zde se „vyznamenal“ zvlášť jakýsi poslanec zvaný familiárně Tomio, který proti přijetí zákona hovořil více než 10 hodin (a představte si, ani jednou si údajně během své řeči „neodskočil“ tam- však víte kam) a vytvořil tímto jakýsi rekord.

Nebudu uvádět všechny argumenty opozice proti korespondenční volbě v zahraničí, ale zřejmě tím nejopakovanějším byl argument, že se tím poruší ústavní právo na tajnost hlasování, neb tímto způsobem není zaručeno, že občan bude hlasovat svobodně, když nepůjde za tu plentu. Poslanci z opozice do úmoru opakovali, že jedině za plentou je volič svobodný, neb je tam sám.

S tímto postojem bych si však dovolil polemizovat. Myslím, že nás v brzké době stejně dožene umělá inteligence a ani plenta už nepomůže k tomu, aby volič projevil svobodně svoji vůli tak, jak jsme dosud zvyklí. Proč? Protože nás na internetu sledují všudypřítomné algoritmy, které stále více ovlivňují naši vůli. Vědí o nás všechno, nejen jaké parfémy a trenýrky se nám líbí, ale také jaké politické hodnoty a partaje preferujeme. To se však může měnit, tedy i naše původní volební preference mohou být působením algoritmů a umělé inteligence zásadně ovlivněny či posunuty, a to ještě před samotným volebním aktem. Na algoritmech se již nyní stáváme stále více závislými, až úplně můžeme ztrácet schopnost vlastního rozhodování. Prostě je zde určitá pravděpodobnost, že za nás bude rozhodovat v budoucnu umělá inteligence.

Naše svobodná vůle jakožto esenciální základ a podmínka k vyjádření naší volby bude mizet. A bude úplně fuk, zda budeme chodit ještě za plentu nebo budeme posílat voličské lístky poštou nebo dokonce digitálně po internetu. Počítačové algoritmy nám budou lépe radit než naše vlastní pocity. Je mi celkem blízká úvaha, na kterou ve svých knihách upozorňuje světově známý izraelský profesor Harari zabývající se historickými procesy naší civilizace, totiž že dochází ke splynutí biotechnologií s umělou inteligencí, což způsobí, že iluze svobodné vůle se začne hroutit. Dále konstatuje, že dnešní forma demokracie součinnost biotechnologií a informatiky nepřežije. Buď se zásadně promění, nebo zavládne digitální diktatura.  

Uf, uf, to jsou ale perspektivy! Tak se ptám, zda bude možné v blízké budoucnosti zajistit nadále svobodné a tajné volby !? Nu, sám teď nevím. Co však mohu na závěr poznamenat, je fakt, že z pohledu očekáváného zásadního vlivu umělé inteligence na naši schopnost svobodně projevovat svoji vůli se mi jeví kňučení opozice při projednávání korespondenční volby ve Sněmovně za zcela zbytečné.

JUDr. Petr Vyroubal