První, co mě napadlo, je to ukřižování. Kristus byl odsouzen k trestu smrti, ale samotné předchozí soudní řízení bylo velmi zvláštní. Vlastně jaképak soudní řízení, to ani v té době neproběhlo! Římský prokurátor Pilát Pontský, ke kterému byl předveden, sice prohlásil, že je nevinný, ale na naléhání lidu vydal nakonec Ježíše k ukřižování. Celý soudní proces trval jen jeden den, žádné odvolání ani možnost podat ústavní stížnost. O právu či spravedlnosti z dnešního pohledu nebylo možné vůbec hovořit. Ale to je dávná historie. 

A co dnes? Jsou zde nějaké právní regulativy Velikonoc? Kromě kanonického práva, které reguluje, co mají věřící dělat či nedělat před Velikonocemi a během nich, toho moc není. Ale počkat! Jak to že není! Přece máme volné sváteční dny. Prodloužený víkend díky Velkému pátku, kdy nám ukřižovali Ježíška, a potom ještě tzv. Velikonoční pondělí, kdy u nás omlazujeme dívky a ženy rákoskou. A na to máme přece zákon! Tedy ne na „pomlázku“ něžného pohlaví, ale na to, abychom nemuseli jít do fachy a mohli zůstat doma nebo vyrazit někam na dovču. To není jen tak. Naši zákonodárci k tomu museli schválit speciální zákon, tudíž máme zde jasný právní regulativ. Takže aby bylo jasno. Bez zákona žádné svátky!

Když už máme tedy čtyři volné dny, tak snad s nimi mohu naložit dle libosti a svých volnočasových preferencí a deviací. Nu, to není tak jednoznačné. Pokud jsem věřící, tak bych během Velkého pátku měl být v klidu, nikam moc nechodit, modlit se a vzhlížet ke kříži s Ježíškem, žádné tanečky či sporty.  Tyto příkazy a zákazy mají věřící v kanonickém právu schváleném církví.  

A co my ateisté nebo vyznavači jiného božstva? Občanský či trestní zákoník sice konkrétní chování o státních svátcích nijak neregulují, ale při určitých excesech se můžeme dostat do konfliktu s právem. Co tím myslím? No třeba když přebujele vítáme během Velikonočního pondělí příchod jara. Vítání jara sice s ukřižováním Ježíška nemá už nic moc společného, ale při tom se můžeme dopustit protiprávního jednání. Prokristepána, jak to? Tak například když přeženete tzv. šlehání děvčat a žen pomlázkou. Jak praví zvyk, toto šlehání by mělo vést k omlazení něžného pohlaví (teda ne jako tamto, co odlišuje muže a ženu mezi nohama, ale ženy v celku). Jenže muž se do šlehání dosahujícího stupně karabáčování pustí občas s takovou vervou, že chuděrkám ženuškám mohou zůstat na nožkách nevzhledné modřiny a jiná zranění. Jestliže však po takovém „výprasku“ zůstane žena v pracovní neschopnosti, jedná se o ublížení na zdraví, za které může být uložena pokuta, pokud to bude vyhodnoceno jako přestupek. Takové karabáčování však může být kvalifikováno i jako trestný čin, za který koledník může být odměněn i odnětím svobody. Tak bacha! 

A paradox spočívá v tom, že za tuto fyzickou újmu dle zvyku by měla dát muži s rákoskou malované vajíčko. Vtipné na tom je to, že tradice mrskání pomlázkou a rozdávání vajíček je českou a slovenskou raritou, kterou jinde ve světě nenajdete. A přitom jsme považováni za národ, který má historicky celkem daleko k násilnickým či dobyvačným projevům. Tak nevím, kde se to u nás vzalo.

O Velikonočním pondělí volí mnoho žen také tu variantu, že koledníkům vůbec neotevírají dveře nebo se před nimi schovávají. Vzpomínám si, že moje maminka vždy utíkala před jedním neodbytným koledníkem-sousedem, který ji naháněl s karabáčem a ona pak úpěla bolestí, když ji začal šlehat do krve.  Co tedy s těmi, kteří se k ženám dostanou i přes jejich odpor? V prvé řadě se mohou dopustit spáchání trestného činu porušování domovní svobody, který je definován jako neoprávněné vniknutí do cizího obydlí. Rovněž držet ženy proti jejich vůli se nemusí příliš vyplácet, neboť toto jednání může být vyhodnoceno jako trestný čin zbavení osobní svobody, za který hrozí rovněž trest odnětí svobody.

Ale pozor. To není všechno. Nad námi se vznáší nejen domácí právní regulace, ale i mezinárodní úmluvy. V poslední době se v médiích hodně přetřásá tzv. Istanbulská úmluva neboli Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Na internetu se čas od času objevují panické články, že Úmluva zakazuje Velikonoce a tradiční vyšlehání pomlázkou žen koledníky. Osobně si myslím, že taková interpretace jest blbost, ale člověk nikdy neví. Takže moje doporučení: Když šlehám pomlázkou, tak s mírou. 

A co říci na závěr? Nuže, chtělo by to nějaké poučení jako v Ezopových bajkách. Takže třeba toto: Za šlehání pomlázkou o Velikonocích můžeš oprávněně očekávat, že dostaneš vajíčko od vyšlehané ženy, ale doma se raději preventivně do něj podívej. Není totiž vyloučeno, že je v něm skryt nárok dotčené ženy na náhradu škody za fyzickou újmu, kterou jsi ji způsobil pomlázkou, pokud jsi to přehnal. Amen, pravím já. 

Petr Vyroubal, právník v spiritu